Douglaska tisolistá - ( Pseudotsuga menziesii )
Douglaska tisolistá - ( Pseudotsuga menziesii )
Čeleď: Pinaceae Lindl. – borovicovité
Rozšíření: Pobřežní oblasti západní části Severní Ameriky – západní okraj USA a jihozápadní část Kanady. Severní hranice dosahuje na ostrově Vacouver 52° severní šířky (v kanadské Britské Kolumbii), areál dále pokračuje na jih asi
Ekologie: Roste v oblastech s přímořským klimatem, s mírnou vlhkou zimou a chladným relativně suchým létem, s malým kolísáním teplot a krátkým mrazivým obdobím. Srážky soustředěny na zimní měsíce. V Kaskádovém pohoří je klima o něco drsnější. K zastínění je druh zprvu poměrně tolerantní, v době dospívání na světlo středně náročný. Oblibuje hluboké, hlinité živinami dobře zásobené půdy, propustné a dobře provzdušněné, s pH 5–6. Doprovodní dřeviny na pacifickém severozápadu jsou Thuja plicata, Tsuga heterophylla, Picea sitchensis, Abies grandis, Abies procera, Quercus garryana, Alnus rubra. V pohoří Sierra Nevada roste hlavně s Abies concolor a Pinus ponderosa, v pobřežní části Kalifornie především s Sequioa sempervirens a s Lithocarpus densiflorus. V oblastech s častými katastrofickými požáry vytváří i čisté nesmíšené porosty na úkor ostatních dřevin. Silná borka v dolní části starších kmenů a na hlavních kořenech a také schopnost vytvářet adventivní kořeny jsou hlavními faktory, které umožňují douglasce přežít druhy proti ohni hůře vybavené. Bez ohně by v podstatě byla v oblasti přirozeného areálu postupně nahrazena dřevinami tolerantnějšími k zástinu.
Popis: Vysoký až velmi vysoký strom, v pralesích dorůstá 55–100 m výšky a 1–3 m v průměru. Koruna zprvu kuželovitá, ve stáří zaokrouhlená, nahoře nepravidelně zploštělá. Kmen dlouhý, válcovitý, u starších stromů přirozeně vyvětvený. Borka u mladých jedinců hladká s pryskyřičnými puchýřky, u starých stromů korkovitá, silně rozbrázděná v silné podélné červenohnědé hřebeny, oddělené hlubokými prasklinami. Tloušťka kůry může dosahovat 15–30 cm i více. Letorosty žlutohnědé až hnědé, s roztroušenými krátkými chlupy nebo až lysé. Pupeny lesklé, kaštanově hnědé, jemně pryskyřičnaté, s typickým vřetenovitě zašpičatělým tvarem. Jehlice na větvičkách spirálovitě uspořádané, leskle zelené, 15–35 mm dlouhé, na horní straně s podélnou rýhou, vespod se 2 pruhy bělavých průduchových řad. Báze jehlice, na rozdíl od jedlí, je stažena do krátkého řapíku. Rozemnuté jehlice mají velmi příjemnou citrusově balzámovou vůni, vytrvávají na větvích až 5–8 let. Samčí šištice podlouhlé, válcovité, 12–23 mm dlouhé, oranžově žluté, samičí konické, zelené nebo purpurové. Šišky nerozpadavé, hnědé, krátce stopkaté, dole visící, 5–10 cm dlouhé, asi
Využití: Patří k nejvýznamnějším severoamerickým koniferám, produkující jedno z nejlepších užitkových dříví. Po sekvojích nejvyšší americký druh zvaný „monarchou lesů pacifického severozápadu“. Státní dřevina Oregonu (USA). Dřevo je pryskyřičnaté, velmi kvalitní, s bělí do
Poznámka: Douglaska tisolistá byla velmi úspěšně introdukována do mnoha lesních oblastí mírného pásma. V lesích střední a západní Evropy (včetně ČR) je douglaska nejčastěji pěstovanou a nejlépe osvědčenou cizí jehličnatou dřevinou. V ČR na ploše asi
Rekordy druhu: Současný pravděpodobně nejvyšší strom v Evropě je přes
Lenka Krumlová
pool
(jaanna, 12. 2. 2011 18:30)